Potravinová soběstačnost

Pokud by návrh legislativní cestou prošel, muselo by v obchodech do roku 2027 být minimálně 85 procent sortimentu tvořeno českými potravinami. Už v příštím roce by se měl sortiment proměnit tak, aby 55 procent bylo z tuzemské produkce, a následně se každý rok navyšovat. Návrh se ale nelíbí malým zemědělcům, ani obchodním řetězcům.

Českým internetem proletěla tato zpráva jako blesk a přinesla zajímavé téma do veřejné diskuse, ve které se pod rouškou koronaviru leccos ztratí. Sám se nad tímto tématem zamýšlím už několik let. Při nákupu si rovněž pokládám otázku, proč bych měl kupovat jablko až z Nového Zélandu. Mám-li na výběr, sáhnu v obchodě či na tržnici raději po jablku z České republiky. Přijde mi správné podpořit zemědělce, kterého třeba i znám osobně a vím, že o svůj sad pečuje skutečně dobře. Nicméně je to můj přístup, který rozhodně nechci nikomu nutit.

Dále je samozřejmě skvělé, když má člověk čas na vlastní zahrádku, nebo je to dokonce jeho hobby. Ale ruku na srdce - ne každý má vztah k vrtání se v hlíně, zdaleka ne každého to baví. Mít vlastní zahrádku je ale určitě krásné a poučné zároveň. Sám si vzpomínám na dobu, když jsem jako dítě prarodičům na zahradě pomáhal. Když byla léta, kdy zrovna nepršelo, nesnášel jsem, že musím nosit nespočet konví od nedalekého potoka. Naopak rodiče byli zklamáni neúrodou třeba v létě 2005, kdy pořád jenom pršelo. Dalším zásadním úhlem pohledu jsou záplavy a sucho, které jsou naší krajině důvěrně známy.

Jistě jste si všimli, že i navzdory nižší úrodě, která u nás není prvním rokem, nikdo v naší zemi netrpí hladomorem. To je velice důležité zmínit! Já jsem 100% přesvědčen, že je to díky otevřenému trhu s potravinami.

Nejen pro naše občany, ale i pro lidstvo je velice důležité mít tu možnost nakoupit potraviny od těch, kteří jich mají nadbytek, když je na druhém konci planety naopak sucho. A naopak. Podíváme-li se do historie, najdeme období hojnosti i sucha a predikovat se s jistotou nedají. Prakticky nikdo nedokáže odhadnout, jaká bude úroda letos a už vůbec nikdo nedokáže říct, zda úroda bude u nás, proto není příliš rozumné si tímto způsobem zavírat dveře. Dle českého geologa a klimatologa Václava Cílka vždy velkým sociálním nepokojům předcházela vlna neúrody. Ať už to byla doba před husitskými válkami či neúroda na Blízkém východě před vypuknutím arabského jara.

Zkrátka to, že jsme spolu ochotní obchodovat s potravinami globálně, má významný pozitivní (nejen sociální) dopad pro svět jako takový.

Nesmíme zapomínat, že české obchody nabízejí sortiment, který u nás díky klimatickým podmínkám a jiným tradicím nebude takový, jaký jej mají prodejci v zahraničí. I kdybychom se sebevíc snažili. Napadají mě řecké olivy, italský pršut, nebo mi např. není známo, že by se v našich řekách vyskytoval třeba takový tuňák. Uznávám, že dobrou čabajku z české produkce jsem už ale jedl. Nevšiml jsem si ale, že by u nás běžně na stromech rostly pomeranče, mandarinky, banány atd.... A nebo to má všechno ještě jeden skrytý důvod v tom, že pan premiér s panem ministrem zemědělství mají nějaký výrazně ambiciózní plán. Třeba právě v neřešení sucha a uzpůsobení klimatu pro tyto teplomilné plodiny.

Na závěr udělám malou odbočku od chleba ke chlebu tekutému. Občas se mi stane, že někde v zahraničí se zapovídám s tamními obyvateli. V té krátké konverzaci si mi nejednou stalo, že jejich reakce byla: "Česká republika? Petr Čech je od vás, že ano? Jo... a máte výborné pivo!". Chceme opravdu aby milovníkům našeho piva ve světě bylo stejným metrem upíráno? Vidíte i dnes, že se

k nám dostává spousta zajímavých piv ze zahraničí, a přesto naši občané mají rádi stále to české. A jde to i bez jakékoli regulace! Zkrátka stát nemá podnikatelům či občanům nutit, co si mají kupovat. Má si to vybrat především zákazník sám. Pouze on má rozhodovat svojí peněženkou, co se bude v obchodech prodávat a co ne. Direktivně nařizovat podíl českých potravin a tím naše občany ochuzovat o pestřejší výběr je naprostá zvrácenost, která by Česko vrátila někam do dob totality, kdy se zahraniční potraviny kupovaly leda v Tuzexu nebo specializovaných prodejnách. Nechme prodejcům absolutní volnost, ať prodávají to, co chtějí, resp. to, co chce zákazník. Ne to, co chce stát, kterému do toho, co si lidé kupují, nic není.

Další články: